Po totálním zničení Tomby jsem se oklepal a chtěl v létání pokračovat. Následníkem měl být podobný model, tedy opět větroň s elektrickým pohonem, ale s poněkud tužší konstrukcí. Rozhodl jsem se pro vlastní konstrukci. Jenže nemám takové teoretické znalosti, abych byl schopný celý model navrhnout od základů. Půjčil jsem si od známého trosky Skimera, prohlédl konstrukce uveřejněné v modelářských časopisech, poradil se s modelářskými kolegy, vzal balící papír a začal kreslit. Inspiroval jsem se zmíněnými již troskami, takže na jejich počest získal budoucí model i pracovní název "Skim".

Trup je z balzy 3mm, klasická bedničková konstrukce v rozích vyztužená smrkovými lištami. Jeho délka vychází z rozměrů balícího papíru, na který jsem kreslil (teorie znalí si po přečtení tohoto rvou kštici...). Rozpětí se od něj také odvíjí, zvolený profil S3021 mi byl doporučen. Tvary a velikosti kormidel vycházejí z výše uvedených pramenů inspirace a jsou z desky balzy tl. 5mm. Pro potažení jsem zvolil tentokrát fólii, přeci jen nemám k dispozoci udržovanou plochu a přistání do neznámých travin papírový potah často nevydržel. Z důvodu požadované vyšší pevnosti jsem zvolil konstrukční křídlo s torzní skříní. Její pevný potah je z balzy tl. 2mm, což ve výsledku dává skutečně neobyčejnou tuhost, i když za cenu zvýšení hmotnosti křídla. V trupu za odtokovou hranou jsou umístěna 2 osvědčená standardní serva, kormidla jsou ovládána lanovody. Křídlo je na trup poutáno gumovými oky.

Pro dosažení vhodného umístění těžiště je nutné pohonný akumulátor umísťovat co nejvíce dopředu, v podstatě na dotek s motorem. To je trochu nevýhodné zvláště při trochu tvdším přistání, kde hrozí poškození akumulátoru o hranu motoru. Asi by to chtělo o něco delší "čumák" nebo posunout serva blíže k těžišti, ale do hotového modelu se mi již nechtělo zasahovat. Zalétání proběhlo v březnu roku 2000 a jako "zkušený letec" jsem si na něj troufl sám. Nu což, počasí bylo příznivé, vítr jen mírný, proč to nezkusit. Vydýchal jsem se, zapnul motor, hodil a .... Skim letěl rovně přede mne a mírně stoupal. Neměl absolutně žádnou snahu o jakékoliv samovolné nekalé manévry. Na kormidla reagoval po chvíli stoupání přiměřeně, po nastoupání nějaká té výšky a vypnutí motoru prostě plachtil. Skoro mne mrzelo, že u toho nikdo nebyl. A od té doby létá a létá...

S blížícím se podzimem 2002 jsem onehdá už roupama nevěděl co a tak jsem se rozhodl zkusit tohle hodné létadlo na zádech. Půlpřemetem jsem ho na ně hravě dostal, ale dál už nic moc. Je to takové dost vratké, jde to rychle dolu, docela se to rozjede a následující návrat do normální polohy opět půlpřemetem v již značné rychlosti letu je poměrně náročným testem pevnosti konstrukce křídel. Vydržela!!

Snad jen na vysvětlenou na čem že to éro vlastně spočívá na fotce o kousek výš. Člověk těch věcí sebou tahá zvláště ze začátku neuvěřitelně mnoho. Sada igelitek není příliš spolehlivá. Tak jsem vymyslel a hravě poslepoval toto kartónové monstrum. Ve spodní části byla přepravována křídla, která tak ušla možnosti poškození a do horního dílu se vešel vysílač, spousta nářadí, náhradních dílů, lepidel, kousků materiálů všeho druhu, tolik potřebné náhradní vrtule atd atd. Celé přepásáno řemenem, který tvořil zároveň ucho. V jedné ruce krabicoid, v druhé trup, třetí netřeba a šlo se. Dnes již vrchní díl nahradil hliníkový kufřík, spodní díl nadále využívám k šetrnému skladování křídel za lednicí. No a při přemisťování už tu třetí ruku zase postrádám.