Tento model je postaven na základě plánku, který byl nabízen v nultém čísle časopisu RC-Revue z roku 2000. Přesný název je tam Spitfire MK XVI. Stavba trvala poměrně dlouho, protože jak přibývalo materiálu a hmotnosti, zvětšovaly se mé pochybnosti o schopnosti tohoto modelu letět s daným pohonem.

Výsledek nakonec předčil všechna očekávání. K záletu došlo až 3.července 2002 a hned napoprvé Spitfire letěl. Naprosto klidně a vyrovnaně, bez snahy přepadávat na stranu, pohonná jednotka svým výkonem stačila, reakce na výchylky přiměřené mým schopnostem, rychlost též. Takový malý soukromý zázrak. Sice první zatáčky byly o strach neboť v nich dochází k určité ztrátě výšky, ale dá se zvyknout a počítat s tím.

Konstrukce je celobalzová. Překližkové jsou jen 3 přepážky v klasicky bedýnkovém trupu a motorová přepážka. Křídlo je konstrukční, nedělené. Vrchní strana má pevný potah z balzy 1,5mm až po křidélka v celé ploše křídla, na koncích u křidélek a na spodní straně je pevný potah zhruba do 1/3 od náběžné i před odtokovou hranou. Zespodu jsou u trupu otvory pro uchopení a odhod. Křidélka jsou ovládána samostatnými servy umístěnými klasicky zespodu v křídlech. Křídlo je k trupu přišroubováno dvěma plastovými šrouby M4 a je velmi tuhé a jak se později ukázalo i odolné. Směrovka je neřízená, napevno.

V trupu je poměrně málo místa. Přijímač je přilepen oboustranou páskou zespodu "kabiny", do předku trupu je kromě motoru natěsno napasován regulátor i akumulátor. Pro výměnu akumulátoru je nutná buď maximální šikovnost, trpělivost a mrňavé prstíky nebo, jako v mém případě, demontáž křídla. Pohon zatím není nijak chlazen, kromě otvorů v motorové přepážce. Nějak nevím, kde udělat příslušné větrací otvory aby se mi to nerozpadlo a vzduch by v podstatě ucpaným trupem stejně těžko proudil. Po letu je sice motor dost ohřátý, ale vyloženě rozpálený ne. Sáhnout se na něj dá bez následků.

Co se týká akrobatických schopností, zatím jsem vyzkoušel jen základy, přeci jen se s modelem zatím vzájemně seznamujeme. Přemet zvládá bez problémů, není potřeba ani nijak extrémní "rozjezd". A zvládne i docela slušný, lehce sudovítý výkrut. Není to samozřejmě plnokrevný akrobat, v rukou zkušenějšího pilota by ale možná dokázal i víc. Uvidíme, troufnu-li si zkusit třeba "záda".

Letové časy se pohybují s jistotou kolem 5,5 min. Po uplynutí této doby přistávám spíš pro jistotu, než proto, že by motor už netáhl. Nechci se prostě dočkat ztráty výkonu v nějaké zatáčce v malé výšce. Se sklopnou vrtulí Gr. 6*3 letí dobře, ale nějaká rezerva výkonu není znát. S pevnou vrtulí stejného výrobce i rozměru je subjektivně tah pohonné jednotky znatelně vyšší a let tak jistější. S pevnou vrtulí jsem v pátek 16.7.02 za příznivého počasí vyzkoušel, jak dlouhého letu by byl model schopen. Dostal jsem se na 6 min. 47 sec. To považuji za docela slušný výkon. Bohužel, v terénu, který mám k dispozici je pevná vrtule při přistávání na břicho letadla problémem. Vždycky se natočí tak, že brkne o trávu a právě po rekordním letu došlo tímto způsobem k přelomení motorové přepážky. No, pořád lepší než ohnutá hřídel motoru. Budu v oblasti vhodné vrtule ještě experimentovat. Musím najít nějakou sklopku, která by měla tah jako zmíněná pevná vrtule. Případné tipy vítám.

	Hrubý váhový rozbor Díl Hmotnost křídlo 130g trup 130g Speed 400 80g 8mi článek 200g regul JES 10 15g 2 * servo 18g přij. MZK PICO 7 12g vrtule s unašečem 10g celkem 595g